Medailonky dalších mnoha lektorů a lektorek budou doplněny.
Adéla Hrubá
Lektorka, permakulturní designérka a propagátorka permakulturního způsobu života, který harmonicky propojuje potřeby lidí s péčí o Zemi a krajinu. Před téměř 20-ti lety se odstěhovala do podhůří Orlických hor, kde uprostřed lánů holých polí a pastvin založila Zahradu na kopci – oázu hojnosti, která živí celou její rodinu a zároveň prospívá i okolní přírodě.
Iniciovala založení komunitní zahrady na pěší zóně v Žamberku (Zahrada bez plotu). Navrhuje a tvoří permakulturní výukové zahrady pro školy a školky ve spolupráci s dětmi, rodiči a členy místní komunity s využitím lokálních zdrojů. Společně s týmem dalších lektorů napsala knihu Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi
Petr Holík
Vystudoval přírodovědu, pak se 8 let věnoval nenásilné komunikaci a v posledních dvou letech tyto dvě oblasti spojuje ve Faktech o klimatu. Je spoluautorem podcastů 2050 (o cestách k udržitelné budoucnosti) a Nenásilného podcastu (o možnostech komunikace, která spojuje). Svůj vztah k vědě si tvořil spoluprací na výzkumech v Arktidě i na jižní Moravě a už během studia se začal věnovat její komunikaci.
Eva Růžičková
Absolventka krajinářské architektury ZF Mendelovy univerzity. Působila v zahradně-krajinářském Studiu Verde, kde s kolegyněmi pracovaly např. na projektech veřejné zeleně, výsadeb v krajině nebo naučných stezkách. Nyní působí na Správě CHKO Soutok jako krajinná ekoložka. Před čtyřmi lety s kamarádkou založily v Kosticích přírodovědný kroužek, aby svým obdivem k přírodě mohly nakazit místní děti. 🙂
Za největší problém, nejen v ochraně přírody, považuje lhostejnost. V jakém stavu je krajina a příroda kolem nás, se týká nás všech, a měli bychom se se zdravou zvědavostí o to alespoň zajímat.
Nemůže dostat z hlavy divokou přírodu Aljašky, kde strávila dvě léta. Kompenzují jí to ale divoká zákoutí CHKO Soutok, kde je jejím nejbližším místem PR Stibůrkovská jezera. 🙂
Šárka Caklová
Členka Hnutí Brontosaurus a držitelka kvalifikace organizátorka Hnutí Brontosaurus, vystudovaná environmentalistka na FSS MUNI.
Jako nejvíce problémovou vnímám homogenitu dnešní krajiny. Je potřeba dát obrovským lánům více funkcí než jen plodit, plodit a plodit!
Svojí odolností mě inspirují želvušky. Doufám, že jednou budu taky tolik resilientní!
Dalimil Toman
Absolvent volnočasové pedagogiky na Masarykově univerzitě. Pracovně působil na brontosauřím ústředí jako programový ředitel, kde je nyní hlavním metodikem. Vede regionální centrum Brontosaura Podluží, kde se věnuje péči o krajinu, volnočasové environmentální výchově a komunitnímu dobrovolnictví. V Hnutí Brontosaurus se zabývá také vzděláváním nových organizátorů a organizátorek a projekty na podporu krajanských komunit. Spoluvedl kampaň za vyhlášení CHKO Soutok a podílel se na obnově zeleně po tornádu.
Za největší výzvu ochrany považuje to, aby lidé přijali hodnotu přírody samu o sobě a ne jen jako zdroj pro vlastní blahobyt. Nejoblíbenější místo v přírodě je pláž s kosatci u mrtvého ramene v Mikulčickém luhu.
Anežka Procházková
Dlouholetá skautská dobrovolnice a čerstvě působící i v Hnutí Brontosaurus. Téma ochrany přírody je pro ni zásadní. Má zkušenosti s prací v neziskovce, která pečuje o chráněná území a provádí revitalizace lokalit poškozených lidskou činností. Zároveň je srdcem zemědělec – absolvovala zemědělský obor na MENDELU. Dialog mezi zemědělci a ochránci přírody vnímá jako cestu pro obnovu naší krajiny.
Martin Václavík
Absolvent Agroekologie na Mendelově univerzitě, v současné době pracuje na Státním pozemkovém úřadě. V praxi ochrany krajiny je cenná jeho zkušenost ze Státního zemědělského intervenčního fondu, kde působil. Odborně se zajímá o zemědělskou krajinu a péči o ni. V Hnutí Brontosaurus, je zakládající člen a předseda základního článku Ardea Břeclav a v minulosti byl také členem výkonného výboru. V ochraně přírody spolupracuje s CHKO Soutok, aktivní je jako přednášející na osvětových akcích a pořádá lokální akce prostřednictvím Ardei Břeclav. V ochraně přírody je dle něj vše tak, jak má být. Oblíbené místo v přírodě je pro něj každé, kde je klid.
Roman Klecker
Vystudoval ochranu ŽP na VOŠ a poté fakultu životního prostředí UJEP v Ústí n. L.
Od konce devadesátých let aktivní v nevládních ekologických organizacích v tématech odpadů, energetiky a klimatu. Mimo jiné vedl v terénu kampaně proti prolamování územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí u Horního Jiřetína a Litvínova v Podkrušnohoří či pomoc rodině sedláka Jana Rajtera z Moravěvsi u Havraně v boji proti hliníkárně Nemak.
Po tornádu v červnu 2021 na jižní Moravě pracuje v Člověku v tísni v hodonínské kanceláři jako manager projektů napomáhajících obnově krajiny a zvyšujících odolnost území vůči dopadům změny klimatu.
Nejdůležitější problém ochrany přírody: změna klimatu, problémy se suchem, úbytek biodiverzity. Miluje putování po dálkových poutních trasách, dříve vykonal pěší poutě do Říma, Jeruzaléma či Santiaga de Compostela, v ČR je gestorem na Svatojakubské poutní cestě Moravskoslezské.